Vítejte na mém webovém portfoliu!

V podzimním semestru 2024 jsem měl pouze 6 předmětů, ovšem s vysokým počtem kreditů, čemuž odpovídaly i výstupy. Proto reflexe obsahuje pouze povinné předměty. Protože studuji dva obory, zahrnul jsem do reflexe i předměty s KISKem nesouvisející. Zvolil jsem si model postavený na ohlédnutí, introspekci, odstupu a výhledu do budoucna. Výsledné texty jsou sumarizované odpovědi na tyto otázky.

Metodologie historické práce

Uspokojivé povědomí jsem měl pouze o orální historii, tedy o metodě, kterou jsem využil v bakalářské práci. V bakalářském studiu žádný takový předmět nebyl, v úvodu do studia dějepisu byla metodologie shrnuta jen jako jedno z témat. Nyní jsem si rozšířil znalosti o široké škále dalších metod. Do detailu jsem se pak seznámil s biografickou metodou, kterou jsem dostal za úkol zpracovat. Konkrétně při seznamování s biografickou metodou jsem využil například Teorie jednání od Pierra Bourdieu, články Jiřího Štaifa, Jany Noskové či Lukáše Fasory. Dozvěděl jsem se, že mimo metody, které jsem doposud používal, mám v tomto velké mezery. Zjistil jsem mimo jiné, že výsledkem biografické metody není biografie jako taková. Někdo jiný by mohl začít dřív a pracovat na tématu průběžně, zatímco já jsem se do tématu ponořil na několik dní a ničemu jinému se nevěnoval. Kdybych byl učitel, namísto práce založené na teorii a následné úvaze nad metodou bych zařadil nějaký praktický úkol, možnost si sám konkrétní metodu prakticky vyzkoušet. Kdyby se na moji práci díval někdo jiný, třeba sociolog, nemusela by se mu pozdávat část o habitu, socializacích a dalších sociologických otázkách. Byly pro mě zcela nové, v tom jsem se musel sám nějakým způsobem zorientovat. Chtěl bych takto zvládnout i ostatní metody historického výzkumu, ke kterým jsem se tak dopodrobna, jako k biografické metodě, prozatím nedostal. V samotné seminární práci by si určité problémy zasloužily rozebrat více do detailu. Některé body bych prokonzultoval s vyučujícím.

Kapitoly z dějin středověké Evropy

Otázka na středověké dějiny mě nemohla minout při státní závěrečné zkoušce. O dějinách některého státu jsem toho věděl víc, u některého míň. Během kurzu jsem se naučil o jednotlivých událostech přemýšlet více synteticky, tj. pohled západní i byzantské civilizace současně. O čem se u nás říká, že to byl zlomový moment, jinde lidé tak vnímat vůbec nemusí. Využil jsem všeobecně materiály od vyučujícího, konkrétně pro můj výstup byla důležitá kniha Byzantská vzdělanost od Růženy Dostálové. Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem zvyklý nad dějinami uvažovat spíš analyticky, jít do hloubky, ale ne takto v širokých souvislostech. Změnil jsem svou představu například o vpádu Mongolů ve 13. století nebo o motivacích přijetí křtu českých a středoevropských elit obecně. Spokojený jsem s tím, že jsem více porozuměl byzantskému vzdělávacímu systému a kultuře, o kterém jsem toho příliš mnoho nevěděl. Mohl bych se více ponořit do byzantské literatury. Někdo jiný by se možná zaměřil na jiné aspekty byzantské kultury. Vždycky si při psaní recenze na knihu píšu velké množství zápisků a momentální myšlenky k probíraným otázkám, z čehož potom dávám dohromady výsledný text. K samotné výuce mě nenapadá nic, co bych změnil. Jediné, co mi úplně nevyhovovalo, byla místnost, kdy vedle mužský pěvecký sbor zkoušel namátkou skladbu od Bedřicha Smetany a narušovalo to naši přednášku. Což asi učitel nemůže moc ovlivnit. Někoho jiného by mohla moje práce inspirovat ke čtení některého z byzantských autorů. Hodně jich bylo přeloženo do češtiny, ale nejsou příliš známí. A výhled do budoucna? Víc se věnovat středověkým dějinám, přece jenom jsem orientovaný spíše na moderní dějiny. Výstup z předmětu bych příště založil na základě komparace s více podobně zaměřenými publikacemi. Kdybych procházel tento předmět znovu, zapojoval bych se od začátku do diskuse. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem ztratil ostych.

Informační vědy

Nějaké povědomí jsem o tématu měl, vzhledem ke státnicím. Informační vědu jsem ale vnímal jako svoji největší slabinu. Dnes mám pocit, že jsem spoustě věcem více porozuměl. Použil jsem zejména prezentace z výuky a doporučené odborné články k jednotlivým lekcím, které problematiku obsaženou v prezentaci vysvětlovaly detailněji. Zkoušel jsem také AI nástroj study buddy. V průběhu tohoto kurzu jsem si všímal, že mě informační věda začala zajímat víc než před těmi třemi lety. Tehdy na mě informační věda působila jako nudná teorie. Během tohoto kurzu se mi leccos dalo do souvislostí s probíranou problematikou v ostatních předmětech, které jsem od té doby absolvoval. Učení na test už pro mě nebylo jen pouhé biflování. Test jsem splnil rozhodně nad moje očekávání, spokojený rozhodně jsem. Nedařilo se mi vždy udržet pozornost po celou dobu přednášky, tam je co zlepšovat. Snažil jsem se učit cca 20 minut bez přerušení, 3-5 minut pauza a takto pořád. Zároveň jsem si stanovil, která témata bych chtěl projít např. do oběda apod. Někomu jinému by to takto vyhovovat vůbec nemuselo nebo si intervaly upravil po svém. Kdybych byl učitel, uvažoval bych o větším zapojení studentů do výuky. Někdo jiný by mohl být za můj výsledek testu rád, jinému by mohlo připadat, že jsem měl štěstí na jednodušší otázky... Co bych chtěl zlepšit na studiu předmětu? Co jsem se naučil nezapomenout a jít více do hloubky. Konkrétně na výstupu, tedy testu, nemám příliš co zlepšovat. Uvědomuji si ale, že by se daly najít otázky, které bych nevěděl.

Design informačních služeb, rozhraní a interakcí

Žádný designově orientovaný předmět jsem doposud neabsolvoval, takže jsem měl jen opravdu obecné znalosti. Myslím, že jsem se během kurzu naučil nad problematikou přemýšlet v širších souvislostech. Vedle materiálů z přednášek jsem použil interaktivní osnovu, kterou považuji za přínosnou. O sobě (myslím že nejen) jsem se dozvěděl během testu, že znám mnoho veřejných služeb, které nefungují, protože se o nich hodně mluví. Ale vzpomenout si na nějakou opravdu dobrou mi dalo chvilku zabrat... Každý, kdo projde tímto kurzem si jistě uvědomí, že navrhnout řešení problémů nemusí být tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Uspokojuje mě rozhodně výsledek testu, naopak esej byla z mé strany uspěchaná. Kromě tradiční přípravy na test jsem danou problematiku diskutoval s AI, což ale nevím, do jaké míry je to zajímavé a originální ještě dnes. Přínosná mi přišla závěrečná aktivita ve skupině, klidně jich může být víc. Někdo jiný by nemusel souhlasit se vším, o čem jsem psal například v eseji. U testu jsem měl obavu, zda je to srozumitelné, psal jsem na můj styl velmi nesystematicky, jak mně zrovna přicházely myšlenky. Vyučující si s tím poradil, ale co by si z toho odnesl někdo zcela nezaujatý...? Nejvíce mě zaujala část o AI, chci postupně prozkoumávat představené nástroje, které jsem neznal. Příště bych si vyhradil více času na esej a lépe ji ozdrojoval. Také jsem nestihl všechny nepovinné úkoly, ačkoli jsem to měl v plánu.

Literatura, knihovní procesy a trh

Předmět se skládal ze tří částí a v každé jsem byl na jiné úrovni. V části vyučované profesorem Kylouškem jsem si byl nejjistější, z knihovnictví jsem znal nějaké základy a věcmi spojenými s edicemi a nakladatelstvím jsem byl naprosto nepolíbený. Během kurzu jsem nahlédl podrobněji do knihovního prostředí a v procesu vydání edice jsem se stal více realistou. Tentokrát jsem čerpal zdroje známé z dřívějšího studia. Při psaní eseje jsem využil zdroje, s nimiž jsem pracoval v jiných předmětech na historii a při přípravě edice zase s materiály z dob mého středoškolského studia na obchodní akademii. O sobě jsem se dozvěděl, že již nemám tak dobré praktické znalosti ekonomiky jako před těmi šesti lety. Myslel jsem si, že vydat knihu je jednodušší. Předpokládám, že moc lidí si v knihovní výzvě nevybralo rozhovor, mě zase rozhovory baví. Originální jsem byl určitě v tom, že se jednalo o rozhovor se dvěma knihovnicemi najednou. Což nebyl můj plán, ale paní knihovnice, kterou jsem oslovil, přizvala ještě svou kolegyni. V edičním projektu jsme jako tým připravovali edici poezie, což také nebylo obvyklé. Náš týmový projekt by se někomu mohl zdát originální a dost možná i troufalý. Kdybych byl učitel, z jednoho předmětu bych klidně udělal dva, dalo by se jít více do detailu, zejména v tom edičním projektu. Mohl bych se více ponořit i do té literární oblasti. Zejména v týmovém projektu mám pocit, že jsem se mohl angažovat ještě o něco víc.

Seminář k diplomové práci I.

S metodologií informačních studií jsem neměl žádné praktické zkušenosti, protože jsem psal bakalářskou práci z historie. Zároveň jsem měl nějaké představy o tom, čemu je možné se zde věnovat a kdo se čím zabývá. Konkrétněji jsem si ujasnil, čím bych se mohl v diplomové práci zabývat. Pro zpracování rešerše jsem využil teoretické zdroje o přístupnosti e-knih a webových stránek a zahraniční studie o vnímání této problematiky samotnými uživateli. Z těchto výzkumů jsem se dozvěděl, že se s lecčím ztotožňuji, ale na něco mám názor z pohledu uživatele odlišný. Těším se z toho, že vyučující rešerše pravděpodobně alespoň trochu zaujala a budu se moci tomuto tématu věnovat snad i ve své diplomové práci. Jsem toho názoru, že téma je originální, o čemž by mohl svědčit fakt, že žádná z pěti studií v přehledové části nebyla z českého prostředí. V každé práci se snažím, aby jí porozuměl případně i méně obeznámený čtenář, což ne vždy jde. Věřím, že zde se to povedlo. Nadále se chci zajímat o přístupnost v této oblasti, testovat nové nástroje a sledovat nové trendy. S výsledkem jsem vesměs spokojený. Zpětně bych si dřív specifikoval, čemu se budu věnovat, abych mohl začít dříve i s vyhledáváním zdrojů.