Na poslední semestr mi zbyly už jen tři předměty. Z toho dva na historii a jeden povinně-volitelný na KISKu.

Křesťanství a sekularizace Evropy v 19. a 20. století (HIA204s)

Sekularizace byla jedním z témat v rámci předmětu Základní problémy 19. a 20. století v minulém semestru. Zatímco tam šlo o jednu přednášku, tentokrát ;byl této problematice věnován celý semestr. Výuka probíhala formou přednášek a diskusí. Hlavním výstupem byla prezentace o náboženském vývoji vybrané země. S kolegou, s nímž jsem v minulosti již spolupracoval, jsme se domluvili na Maďarsku. Konkrétně mně připadla část od počátku středověku po osvícenské reformy. Kolega tak měl jen posledních 250 let, kde je ale mnoho témat a problémů k otevření. Každý týden dostaly prostor jedna nebo dvě dvojice na prezentaci.

Základní literaturu představoval László Kontler a jeho Dějiny Maďarska. Tak jsem získal základní osu a k tomu přidával další literaturu věnující se konkrétním obdobím. Poněkud netradičně větší polovinu literatury tvořily publikace a články ve slovenštině, což mi problém nijak nedělalo. Je to dáno tím, že slovenští historikové se učí maďarsky víc, u nás je dominantní němčina.

Mohl jsem stavět na tom, že jsem znal náboženské poměry v českých zemích a protože dnešní Maďarsko bylo jako Uhry součástí stejné monarchie, leccos tam platilo též. I přesto zde však existovaly odlišnosti, což mi v prezentaci dávalo možnost porovnávat. Více novým pro mě bylo středověké období. Hlavně úplné počátky christianizace, byzantské vlivy apod. Prezentace se nikam neodevzdávala, proto není k dispozici v ISu. Já si klasicky připravil text a prezentoval bez jakýchkoli podkladů, jako vždycky. Powerpoint měl na starosti kolega, do něj jsem mu jen poslal osnovu v bodech. Samotný kurz zakončil test, vesměs kopírující témata přednášek a do jisté míry zaměřený na vlastní pohled. Někde tak neexistovala vyloženě správná nebo špatná odpověď. Na tento typ otázek se mi ale odpovídalo nejsložitěji, protože jsem měl pocit, že to by chtělo více promyslet. Například otázka, které tři evropské osobnosti považuji za nejdůležitější při sekularizaci. Napadlo mě jich cca osm a vím, že za hodinu, zítra, pozítří, bych to mohl poskládat úplně jinak.

Moderní dějepisectví (HIA205s)

Na bakaláři jsem absolvoval předmět Dějiny dějepisectví a představoval jsem si něco podobného i tentokrát. Zatímco tehdy se jednalo o historiografii od osvícenství po současnost, tento kurz byl zaměřený skutečně až na trendy v historiografii posledních cca 50-60 let. Navíc se nepostupovalo tematicky, ale chronologicky. Úkolem bylo za semestr vypracovat dvě-tři interpretace zadaných textů (počet se odvíjel od náročnosti). Kromě toho byly opět vytvořeny dvojice za účelem prezentace zadané knihy. Zde na mě vyšla publikace „Cesta ke slovenskému mýtu“ od Lucie Kvočákové. A do dvojice jsem dostal slovenského kolegu. Publikace pojednávala o slovenské kultuře a umělecké činnosti řekněme od konce 19. století po konec první republiky. Zatímco pro kolegu šlo nejspíš o triviální záležitost, já se musel snažit držet krok. Přece jenom Devětsil apod. známe všichni, ale slovenské spolky a skupiny té doby zůstávají více mimo naši pozornost. Prezentace je ke stažení v této složce. Z interpretací jsem dostal úryvek z knihy Bílí¸ale ne tak docela od Ivana Kalmara a The Deepest sense autorské dvojice Constance Classen a David Howes. První pojednává o konceptu střední Evropy a kdy začal být tento prostor považován za součást východní Evropy. Druhý titul se zabýval smysli a v jejich spojitosti středověkým vnímáním mužů a žen. I ostatní témata byla zaměřená na to, co rezonuje společností dnes – environmentální dějiny, kolonialismus, menšiny, emoce… Zkrátka nejde o tradiční politické dějiny a to bylo příjemné zpestření. Termín prezentace se kryl s termínem odevzdání diplomové práce, proto byla její příprava spíše ve stínu finalizace textu. Na druhou stranu času na prezentaci bylo opět poměrně málo, tím pádem nebyl problém jej vyplnit. Naopak, kdybych na to měl času víc, pravděpodobně bych zase skončil v situaci, kdy bych musel obsah výrazně redukovat a s výsledkem nebyl úplně spokojený (jako v případě sociální otázky minulý semestr).

Metody kritického myšlení

Jediný předmět z informačních studií a knihovnictví kromě přípravy diplomové práce tak byl povinně volitelný. O tomto online kurzu jsem uvažoval již v předminulém semestru, nakonec dostaly přednost Dějiny českého knihovnictví. V TSP mi sice kritické myšlení spolu s verbálním myšlením zajistilo výsledek nutný pro přijetí ke studiu, ale systematicky jsem žádný předmět zaměřený na kritické myšlení dosud neabsolvoval. Předmět nabízel široké spektrum aktuálních témat. Je fakt, že některá z nich se objevila například v Digitálních kompetencích nebo Informační společnosti. Všechna tato témata se však pořád dynamicky proměňují a vyvíjí a jsou pořád aktuální, možná dokonce ještě víc než před támhle čtyřmi lety.

Pracoval jsem převážně s materiály nahranými přímo v Elfu, případně s těmi, na které bylo upozorněno. Zhruba po měsíci začala série úkolů, kterých bylo povinných šest a k tomu tuším dva nepovinné. Z nepovinných jsem zvládl jeden. Cením rychlou a pružnou úpravu, kdy nejpozději do týdne byly úkoly ohodnocovány. Naštěstí nebylo potřeba nic přepracovávat. Za nejzajímavější považuji úkoly zaměřené na propagandu a argumentační fauly. Je nutné tato témata dostat i mimo akademické prostředí…

Výstupy byly tu a tam vizuální, proto při vypracovávání některých úkolů došlo i k výzvám souvisejících s přístupností. Vzhledem k tomu, že jich za celé to studium bylo nepočítaně, měl jsem na co navazovat. Vzpomínám si, že v KPI22 mě před třemi lety lehce zaskočila myšlenková mapa, s níž jsem do té doby neměl vůbec žádné zkušenosti. Ta už mi dnes nedělala žádný problém, protože jsem tehdy objevil nástroj Mindnode, v němž lze tvořit myšlenkové mapy přístupně. Takových nástrojů moc nebývá, chce to hodně hledání, testování a štěstí na ten správný narazit. Kde jsem alternativní nástroj nenašel, obvykle jsem si poradil jednoduše třeba s Wordem, jako v případě grafu nebo Vennova diagramu. Největší oříšek v tomto směru byl poradit si s videem o digitálním wellbeingu, kde chyběl zvuk. Informace byly obsaženy v psaném textu, ale ne ve formě titulků, ale jako součást videa samotného. Pomohl jsem si průběžným pořizováním screenshotů, které jsem dával k rozpoznání AI. Mám bohaté zkušenosti s OCR, ale v reálném čase to byl úplně jiný level. Na tomto lze opět ukázat, že přístupnost se zkrátka prolíná celým mým studiem, ačkoli se osobně zabývám spíše dokumenty než nástroji. Kurz byl zakončen testem, který byl spíše pro nás, co jsme si z kurzu odnesli. A tím skončil i celý jarní semestr.