Vítejte na mém webovém portfoliu!

Jmenuji se Patrik Šanda a do navazujícího magisterského programu jsem plynule přešel z programu bakalářského. Ovšem pouze z vedlejšího oboru na obor hlavní.

Historické okénko

Již na základní škole mě bavil dějepis, na prvním stupni vlastivěda. I přes menší odchylku na obchodní akademii jsem měl jasno, že se chci historii v budoucnu věnovat. Hlásil jsem se proto v roce 2019 na dějepis na pedagogickou fakultu, ovšem neúspěšně. A tím začíná období, které mě pomalu, ale jistě začíná vést na filosofickou fakultu a také na KISK. Ještě jsem chvíli setrvával na fakultě pedagogické, kde jsem se přihlásil na celoživotní vzdělávání, abych úplně nevypadl z tempa. Tam probíhala výuka a zbytek týdne jsem měl celkem dost času. Dostal jsem nabídku od dnes již bývalé pracovnice Tyfloservisu v Jihlavě, že další organizace poskytující služby zrakově postiženým, jihlavské Tyflocentrum, rozjíždí s pražskými kolegy nový projekt a v případě úspěšného splnění závěrečné zkoušky mohu získat zaměstnání. Šlo o zpřístupňování tištěných knih do digitální podoby vhodné pro nevidomé. Jednalo se o projekt dotovaný EU, který měl za úkol rozšířit čtenářskou nabídku nevidomým a slabozrakým čtenářům a to tak, že se o to postarají přímo vyškolení zrakově postižení. Měsíc jsem tak jezdil denně do Jihlavy na rekvalifikační kurz, který byl zakončen závěrečnou zkouškou a po jejím absolvování jsem získal certifikát. Ta se již kvůli příchodu pandemie (jaro 2020) konala online a dne 1. 6. 2020 jsem se stal oficiálně novým externím digitalizátorem pro digitální knihovnu Mathilda.Určitě se o tom rozepíšu ještě v budoucnu. Ve zkratce na covidové období to byla naprosto ideální práce, mohli jsme digitalizovat to, co nás zajímalo a několik knih, co jsem si sám zpřístupnil, jsem po letech využil při psaní bakalářské práce. Byl jsem jednoduše spokojený. Počátkem roku 2021 jsem si začal uvědomovat, že práce skončí listopadem téhož roku a stejně jako v roce 2019 budu řešit, co dál. Náhodou jsem zjistil, že na rozdíl od pedagogické fakulty je na historii na filosofické fakultě oborová zkouška z historie, nikoli TSP. Na tu jsem si přece jenom víc věřil. A protože jsem to nechtěl příliš jednotvárné, hledal jsem druhý studijní program. Tímhle způsobem jsem narazil na informační studia a knihovnictví a řekl si, že když už dělám téměř rok v knihovně pro nevidomé, mohl bych to zkusit.

Hlavní prioritou tou dobou byla historie a KISK jako vedlejší. Na historii jsem se v bakalářské práci zabýval fungováním rockových kapel na jižní Moravě v období normalizace, tedy co musely splňovat a jak to vypadalo v praxi. To je něco, co mě baví už asi od konce základní školy. Přímo s muzikanty pamětníky, kteří byli ochotni se se mnou setkat, jsem si vyzkoušel metodu orální historie. Zároveň občas i vytvořím nějaké heslo nebo poupravím nějaké stávající na Slovníku třebíčského bigbítu, najdu-li nějaké nové informace na toto téma. Momentálně v rámci předmětu metodologie historické práce zpracovávám stručnější biografii jistého třebíčského kytaristy. Celkově mě více než politické dějiny zajímají právě dějiny kultury nebo každodennosti. Během bakalářského studia několik vyučujících na Historickém ústavu kombinaci historie s informačními studii a knihovnictvím ohodnotili jako dobře zvolenou. Jistě i do prostředí mezi historiky můžu přinést moderní přístupy a povědomí o informačních technologiích, s nimiž se seznámím na KISKu.

Proč jsem si otočil obory?

Během uplynulých tří let jsem se intenzivně věnoval historii, ale měl jsem pocit, že do informačních studií jsem neproniknul tak, jak bych ideálně chtěl. Spíš to bylo pro mě takové seznámení a zpestření rozvrhu. Bakalářskou práci jsem psal z historie, zatímco podobnou zkušenost z tohoto oboru nemám. A to je asi nejvýstižnější odpověď na otázku, jaké mám momentálně očekávání.

Během těch tří let mě na KISKu bavily nejvíc předměty spojené s informačními technologiemi: digitální kompetence, nástroje a možnosti internetu, vyhledávání informací, informační společnost, KPI 22 a zajímavou zkušeností na závěr bylo řízení informačních institucí. Všude v těchto předmětech jsem se dostal k nástrojům a nejrůznějším metodám, které bych sám od sebe nejspíš neobjevil. Pokračovat v tom bych označil za motivaci, proč jsem se rozhodl jít dál.

Sám se zajímám o přístupnost v digitálním prostředí, ať už jde o web, dokumenty… Je to podle mě téma, o kterém se poslední dobou hodně mluví, což je jedině dobře. Vzhledem k absolvovanému kurzu a následné práci v knihovně Mathilda mě zajímají OCR nástroje. Přístupnosti obecně i metodě OCR jsem se věnoval v rámci ukončení předmětů psaní odborných textů a NAMI. Samozřejmě mě neminula AI, ať už jde o tvorbu hudby nebo právě i o využití AI v souvislosti s přístupností. Již existují aplikace na OCR rozpoznání textu a pomalu konkurují tradičním OCR nástrojům. Popíše vám také fotky, kolik lidí je na nich zachyceno, co mají na sobě, jak vypadá místnost… Z hlediska přístupnosti vidím i v AI velký potenciál. OCR a přístupnosti bych se rád věnoval i během tohoto studia a v diplomové práci. Mám již nějakou základní představu, ale v době, kdy píšu tento text, jsem ji s nikým doposud nekonzultoval.

Co nakonec vyhraje v profesním životě, zda to bude blíž KISKu nebo historii, mám stále otevřené. Možná se mi bude právě i tato rozmanitost hodit…